Začíná to jako pohádka: krásný, ale malý rybník (206 ha) uprostřed lesů Českomoravské Vysočiny, na něm vyrůstají „námořní jachtaři“ a kolébají se kajutové plachetnice, které již brázdily mořské vlny. A proč ne, vždyť námořníci žijí i uprostřed českých kopců bez vody v podkrkonošském Libštátě. Námořní klub zde má dlouholetou tradici a je pořadatelem všemi námořníky česka hojně navštěvovaného výročního srazu, zakončeného námořnickým bálem. Jde o nejvýznamnější prezentaci a hodnocení aktivit českých námořních jachtařů roku. Ani zde členové našeho klubu nescházejí a to je dobře, vždyť naše „malé“ Velké Dářko patří do
té velké „rodiny“ námořních jachtařů již dlouho.
Konec minulého (20.) století katapultoval do popředí celou plejádu vynikajících českých námořních jachtařů a ozvali se i mnozí „mediálně utajení“, kteří šířili slávu vnitrozemského státu uprostřed Evropy podél slaných moří světa. Jejich „zlaté ruce“ a hlavně cílevědomá a nezlomná chuť za svůj sen bojovat, je přenesla nejen přes mnohá moře. Pomalu, během let zapomínáme, kdo byli ti první a tak si alespoň připomeňme ta nejvýznamnější jména a jejich lodě. Byli to bratři Jan a Petr Pátí na Pasátu, Richard Konkolský na Niké, ocelová Polárka a Rudolf Krautschneider, také 6-ti členná výprava přes Atlantik vedená prostějovskými kapitány na lodích Albatros a Horizont, o kterých ještě bude řeč později a mnozí další. Z těch mediálně utajených to byl především Eduard Ingriš, muzikant, námořník, filmař a také přítel mnoha významných světových osobností. Ti všichni jitřili naše sny, které sami uskutečnili i v době, která zrovna námořnímu jachtinku moc nepřála.
Dnes již může být námořním jachtařem skoro každý. Záleží jen na něm, chce-li se jím opravdu stát. Potřebuje volný čas ke studiu a sbírání zkušeností, také dostatek zručnosti a chuti přiložit ruce k práci. Často ale potřebuje to nejdůležitější, pochopení a souhlas svých nejbližších, které bude muset „ošidit“, a to nejen o nějaké ty společné finance.
Jak to začínalo u nás v klubu na Vysočině
Námořní jachtink zde zažil dvě přílivové vlny ovlivněné revolučními vlnami v letech 1968-69 a znovu opět po roce 1989-90. Prakticky těsně před příchodem „sovětské armády“ v r. 1968 byla založena první „skupina námořního jachtingu“ při oddílu TJ ŽĎAS. Jejími organizátory byli ing. Jiří Pohanka a Luboš Hofmann, členové oddílu. Ideovým vůdcem skupiny byl tehdejší „mistr sportu“ a host MUDr. Ivan Klempa (podnikový lékař uranových dolů Dolní Rožínka). Ten se zúčastnil první velké paralerní plavby přes Atlantický oceán na lodích Albatros a Horizont v roce 1967.
Tato skupina se nepravidelně, ale často scházela, diskutovala o dění v námořním jachtinku, sháněla zahraniční časopisy a literaturu a také dostupné materiály domácí. Promítaly se diapozitivy, četly poznámky účastníků námořních plaveb a probíhala osobní setkání s mnoha tehdejšími „známými námořníky“ a to i u nich doma. Byli to například, zakladatel námořního jachtinku v Brně Dušan Vaculka, také další nestor, výrobce plachet a lodní znalec Jarek Dřevo, rovněž z Brna, samozřejmě také „česká legenda“ Ríša Konkolský z Ostravy a další.
Členové skupiny zatím jezdili jenom k Jaderskému moři a na Balt okukovat a nasávat námořnický život. Pro suchozemské jachtaře to nebyla jen exotika, ale hlavně ten dětský sen, který si moc a moc chtěli splnit. Skupina se učila ke zkouškám z dostupných materiálů a účastnila se mnoha přednášek dříve jmenovaných. Měli samozřejmě i konkrétní plány a uskutečnili i vážné pokusy o jejich realizaci. Úspěchu však dosáhl pouze „Doktor“, který stavěl v zámeckém skleníku na Dolní Rožínce za pomoci mnoha přátel včetně jmenované skupiny, škol a institucí dvě sesterské kýlové joly ze dřeva o délce 10 metrů a výtlaku 10 tun. Byly opravdu nádherné a „Doktor“ tu svoji nazval ALBATROS II. Slavnostně ji spustil na Baltu a po zkušební plavbě, oceněné Poláky „Stříbrným šeklem“ se mu na ni „podařilo“ emigrovat do Ameriky. Tím prakticky skončila i činnost a první vlna námořního nadšení. Úspěšně pokračující normalizace donutila členy skupiny vrátit se ke klasickému okruhovému jachtinku na domácích vodách.
Druhá námořní vlna
Druhá námořní vlna již byla úspěšnější a její přílivová hrana stále mohutní, stahujíc ostatní. Na jejím počátku stál tehdy nečlen oddílu, vodák, jachtařský laik a zapálený snílek Franta Zadák. Začal stavbami malých vodáckých loděk a v roce 1987 se rozhodl postavit malou kajutovou plachetnici „Atol“. Během zimy a jara ji postavil a v červnu 1988 již kotvila na Velkém Dářku. Oddíl ho na výroční schůzi přijal do svých řad a tak zde mohl zalévat ta stará, opět klíčící semínka „mořské nemoci“. Sametová revoluce otevřela námořníkům brány ven, ke všem dostupným mořím. Nový životní styl dnes umožňuje realizaci námořnických plaveb několika způsoby, dva proudy jsou však určující.
V tom prvním si můžete loď buď postavit sami, nechat si ji postavit a nebo i hotovou koupit. Na této vlastní lodi pak můžete příjemně trávit svá volna i dovolené buď sám, s rodinou nebo s přáteli. Tyto lodě většinou dosahují maximálně 9 metrů délky a plaví se i kotví hlavně doma. Občas (během dovolených) plují po Jaderském moři a výjimkou není ani Baltské či Jónské a Tyrhenské moře, dostupné automobily.
Veškerá finanční zátěž, s převozem, parkováním, uložením lodě, různé poplatky a pojištění včetně provádění údržby lodě i materiálu jdou ruku v ruce s majetnickým vztahem. To vše je na osobním rozhodnutí samotného jachtaře-majitele. Kolik je vyznavačů tohoto směru můžeme vidět v létě také na kotvištích domácích vod. Nejsou výjimkou ani velkopřístavy s 30 a více kajutovými loděmi a to na několika místech Lipna, Brněnské přehradě či v Pavlově pod Pálavou. Také na Dářku, které je velmi mělké, můžeme spatřit několik kajutovek typu Atol, Sportina nebo dovezené zahraniční typy.
Od sezony 2000 se zde pohupovala i závodní kajutovka (4 lůžka) Cafe 24 Regata, s níž naši členové úspěšně reprezentovali klub. V prvním ročníku poháru ČANY (Česká Asociace Námořního Yachtingu) se posádka ve složení – kapitán Jaromír Michek a členové Jan Pokorný, Luboš Hofmann a Borek Novák umístila na 6. místě ze 100 hodnocených posádek.
Druhý způsob realizace jsou takzvané charterové plavby. Jde o pronajímání si celých lodí nebo jen lůžek (kójí) na určitou dobu, část či celou dovolenou a to ke stejným plavbám jaké provádějí majitelé lodí. Rozhodnutí a závazek jsou tak pro námořního jachtaře pouze sezonní, související s momentálními možnostmi časovými i finančními. Tento způsob dává nepřeberné množství variant využití a to jak vhodných pronajímatelů -charterovek, tak typů námořních lodí, také moří a destinací v různých zemích po celém světě.
Propagátorem tohoto druhého způsobu poznávání moří a zemí je dlouholetý člen oddílu Luboš Hofmann. Byl již sekretářem první námořní skupiny a také iniciátorem založení další skupiny. Šlo o neorganizovaný „Námořnický koutek“ při YC ŽĎAS. Skupina soustředila na 20 členů, kteří si vyzkoušeli „námořnické řemeslo“ jednou i vícekrát a na svém kontě mají desetitisíce námořních mil ( 1 Nm = 1 852 m). Získání kapitánského patentu (osvědčení) není podmínkou, ale mnozí ho vlastní a další se na něj cíleně připravují. Být skiperem (kapitánem) na 10-15 metrové lodi s 6-9 člennou posádkou ve Středozemním moři, vyžaduje nejenom odvahu, ale především vědomosti a dlouholeté sbírání zkušeností. Mnozí z nich již tuto možnost, být kapitánem charterové lodi mělo a stále zde vyrůstají další.
Dnes „námořníkům“ nestačí jen se projíždět jako turisté a tak se hlavně bývalí okruhoví jachtaři snaží poměřit i v závodech. Všichni víme, že již Ríša Konkolský podnikl na své maličké Niké (7,40 m) s číslem 17 závod osamělých mořeplavců přes Atlantik v letech 1972, také pak v r. 1976 a byl velice úspěšný.
Závody kajutových plachetnic na našich vodách mají své mistrovství i pohárové závody. Závodů českých posádek na Jaderském moři a také Českého Mistrovství Republiky na moři, pořádaných každoročně od roku 1998 se zúčastnili již mnohé naše klubové posádky.
V roce 1996 se poprvé závodů kajutových plachetnic zúčastnila posádka YC ŽĎAS na Atolu „HELA“ s posádkou ve složení Luboš Hofmann, František Zadák a Pavel Kamenský ml. Závodilo se na Pálavských jezerech pod Pavlovem a naši skončili na 8 místě ze 17 lodí .
U zrodu první posádky, která se vydala závodit na moře, byl opět Luboš Hofmann a tehdy host klubu Jan Pokorný, námořník, který odsloužil na československých námořních lodích více než 10 let. U chorvatského Zadaru se 6ti členná posádka YC ŽĎAS vedená kapitánem Lubošem Hofmannem zúčastnila závodu SaS Cup 1999 a vybojovala zde 4 místo mezi 19 losovanými loděmi typu Elan 33. Tohoto závodu přejmenovaném na „Niké Cup“ se pak každoročně účastnili naše posádky až do jeho ukončení.
Členové YC Velké Dářko se stále účastní mnoha dalších významných závodů námořních jachet, kterých je každoročně několik na jaře i na podzim. Přivezli již mnohé vavříny, medaile a vítězné poháry, kdy stáli na „bedně“.
Pokračování stránek historie českého a klubového námořního jachtinku tak píše naše současnost. Další plavby, další závody a další noví „námořníci“ čekají na své uplatnění.
Jachetní klub na Velkém Dářku je pro všechny nové zájemce o námořní jachting otevřen. Jedná se o dosti náročnou a ne zrovna levnou záležitost, proto hlavně sponzoři zde mají vhodný prostor pro své aktivity a zviditelnění.